1/3 DEN - PERLY JIŽNÍHO ISLANDU ZA TŘI DNY

Cíl jsme měly jasný už od začátku. Jely jsme si chytit polární záři. Nejdříve jsme koupily letenky a vyhradily jsme si na to 7 dní. Dostatek času na možnost pro vidění polární záře a trochu procestovat ostrov. Při plánování prvních kroků na Islandu jsme začaly přemýšlet nad tím, jestli je reálné během tak krátké doby zvládnout dokončit Ring Road, který má něco okolo 1300 kilometrů. A rozhodly jsme se, že se o to alespoň pokusíme.

Přílet jsme měly před půlnocí na letiště v Keflavíku. Na letišti je zakázáno přespávat, tak jsme si už na první noc zamluvily přes Booking.com hostel zhruba 10 minut jízdy od letiště - KEF Guesthouse by Keflavík airport. MHD v tuhle hodinu bylo žalostné a venku nás přivítal hodně silný a studený vítr, tak jsme si vzaly jednoduše taxi, vyspaly se a druhý den ráno jsme kousek od letiště vyzvedly auto.

PRVNÍ DEN - TURISTICKÁ POVINNOST GOLDEN CIRCLE

NÁRODNÍ REZERVACE ÞINGVELLIR

Tam, kde se procházíš mezi dvěma kontinenty. Právě na tomto místě se potkávají dvě litosférické desky, a to evropská a americká. A zároveň v této oblasti vznikl nejstarší parlament na světě Althing. Po národním parku se můžete procházet, jak dlouho chcete, je opravdu velký a je co vidět. Cestou potkáte vodopády, čedičové skály, řeku nebo nádhernou rozmanitou přírodu. První seznámení s islandskou ,,drsnou přírodou" mě překvapilo. Po celé oblasti jsou dřevěné lávky a mosty. Později zjistíte, že jsou na veškerých "must see" místech po Islandu. A je to pochopitelné, když pak vidíte kolik turistů navštíví Island, je to skvělý způsob, jak si ochránit tu nádhernou přírodu. My jsme naštěstí s davy turistů neměly velkou zkušenost. Na některých místech to bylo znát, ale čím víc jsme se blížily na sever, tím méně lidí jsme potkaly. Byla i místa, kde jsme nepotkaly nikoho. Na tomto místě jsme poctivě načerpaly první islandské dojmy a pokračovaly dále po Zlatém okruhu na Geysir a Strokur.

GEOTERMÁLNÍ OBLAST HAUKADALUR

Sedly jsme do auta a přes krásnou krajinu, jsme se přesunuly na 40 minut vzdálený Haukadalur. Místo je opět krásně přístupné, disponuje parkovištěm, sociálním zařízením a turistickým centrem. Už po tak krátké cestě si začnete všímat naprosto úžasné krajiny, která se každých pár kilometrů mění a cesta autem je tady obrovský zážitek. Nejznámějším gejzírem je právě stejnojmenně pojmenovaný Geysir, který dal název gejzíru jako takovému. Není tak činný jako jeho druhý, větší a aktivnější parťák, který se probouzí v intervalech mezi 4-10 minut a chrlí vodu až do výšky 20 metrů. A to už mluvíme o gejzíru Strokur. Gejzír je zajištěný z bezpečnostních důvodů, ale pořád ho můžete vidět z pěkné blízkosti. V okolí narazíte na několik dalších pramenů a kotlů z kterých srčí pára. Většina z nich je také z bezpečnostních důvodů ohraničena nebo najdete upozornění o vyšších teplotách podzemní vody.

GULFOSS

Po poctivém nasátí syrnaté atmosféry jsme se vydaly na další místo, a to na jeden z nejznámějších vodopádu Islandu Gullfoss, který byl vzdálený 15 minut cesty. Sice se nestihnete v autě moc ohřát, ale alespoň to pěkně odsýpá. U vodopádu je opět turistické centrum a parkoviště. Za parkoviště jsme mimochodem neplatily nikde, ale těžko říct jestli to nebylo jen tím posezónním obdobím. Od turistického centra Vás navedou ukazatele a krátkou procházkou jste u vodopádu. První střet s realitou a vodopádem byl pro nás právě tady - všude je mokro, nezapomeňte si přibalit pláštěnku 😀. Gullfoss je nádherný mohutný vodopád, říká se, že nejmohutnější vodopád Evropy, ale není sám takto označován - určitě ne na Islandu. V překladu znamená Gullfoss ,,Zlatý Vodopád", prý díky půdním sedimentům z  řeky a za slunečního záření je zlatavý. Při naší návštěvě nejspíše nesvítilo dostatečně, odstíny zlaté jsme hledaly marně. Chvilku jsme pobyly, udělaly jsme si pár fotografií a při západu Slunce jsme se vracely zpět k autu. Což už asi naznačuje, že jsme bohužel zmíněný kráter Kerið, který je hodinku cesty od vodopádu stihly až za tmy. Možná, kdybychom nezastavovaly každých pět minut po cestě, abychom se na něco podívaly, mohla bych o tom i něco napsat 😀. Pak už jen stačilo, abychom se přesunuly na ubytování kousek za Selfoss do městečka Vatnsholt.

DEN DRUHÝ - DEN VODOPÁDŮ A POLÁRNÍ ZÁŘE

Na ubytování jsme přijely až za tmy, a když jsme ráno zjistily, kde vlastně spíme, byly jsme nadšené. Strávily jsme krásné slunné ráno na zapadlé farmě mezi koňmi, Guesthouse Vatnsholt. Najedly jsme se a vyrazily jsme dál objevovat Island. Tento den byl jako první v pořadí, od ubytování hodinku vzdálený vodopád Seljalandfoss.

SELJALANDFOSS

To, že drtivá většina míst, které se nachází na Ring Road jsou skvěle přístupná jsme věděly, ale trochu nás překvapilo, že je vodopád vyloženě u silnice. Ale nebojte, ničemu to nevadilo. U vodopádu jsme se setkaly s docela velkým počtem turistů, ale nebylo to nic, co by nám zkazilo dojem z místa. Opět neuvěřitelná masa vody a deja vu z předešlého dne - vezmete si s sebou pláštěnku. Pod vodopádem se dá totiž krásně projít, ale ve vteřině budete promáčení. Vodopád není jediný na tomto místě, můžete se projit k dalším, blízkým vodopádům. My jsme skončily u vodopádu Gljufrafoss. Vodopád je schovaný ve skále, a pro fotku jsme si došly, i když jsme věděly co nás čeká. Promáčené od hlavy k patě jsme se pak vyhřály chvilku na slunku a pokračovaly jsme dál. Další místo v hledáčku byl Skógafoss. Cestou k vodopádu jsme se chtěly podívat trochu do vnitrozemí, no vnitrozemí, našly jsme si místo pár kilometrů vzdálené od hlavní silnice 😀. Sjely jsme z  Road1 a bylo to znát, nezpevněná cesta byla čím dál horší a při upozornění na vhodné auto do terénu 4x4, jsme to raději zbaběle otočily a zamířily si to zpět na hlavní silnici. Cestou jsme se zastavily alespoň na lehčí výšlap, neznámo kde, trochu protáhnout nohy. Tohle mě na Islandu hrozně bavilo, máte naplánovanou trasu, ale i tak je toho po cestě hrozně moc k vidění o čem se nikde nedočtete. Stačí jen kolikrát zaparkovat tam, kde vidíte parkovat více než 2 auta a nebo odstavnou plochu a máte o zpestření cesty postaráno.

SKÓGAFOSS

Skógafoss je vzdáleny 30 minut od Seljalandfoss. Opět zde najdete parkoviště a turistické centrum. Turistická centra byla vlastně na většině míst, ať už se neopakuji. U vodopádu jsme chytly slunné počasí a krásnou duhu jak z brožurky. Skógafoss byl také první místo, kde jsme si musely pro výhled trochu vyšlápnout. Vedou na vrcholek dřevěné schody a není jich málo, nahoře jsme chytaly druhý dech, ale výhled je nádherný! Jednoho neustále fascinuje ta nekonečná netknutá příroda. Cestou k autu jsme se stavily na oběd a pokračovaly jsme dále. Dalším cílem byl nejjižnější bod pevninského Islandu Dyrhólaey s přilehlou pláží Reynisfjara.

DYRHÓLAEY A REYNISFJARA BEACH

Dyrhólaey je vzdálené zhruba 30 minut jízdy od vodopádu Skógafoss. I když je nejnižším bodem Islandu, nenechte se zmást. Silnice Vás provede serpentinami nahoru až na vyhlídku k majáku na útesu. A tohle místo? Nádherný výhled na oceán a výhled na okolní krajinu na druhé straně, která hraje zelenou barvou s kontrastem černé pláže mě naprosto dostal. Jednu z nejdelších pláží ostrova máte jako na dlani, a ta prakticky končí až u slavného vraku letadla DC-3. My jsme vrak letadla vynechaly, ale spousta lidí ho bere jako povinnost jižní části ostrova. Tady jsme strávily spoustu času, až začalo zapadat pomalu Slunce, seběhly jsme rychle k autu, abychom stihly ještě západ na Reynisfjara beach. Ta je vzdálená pár minut jízdy rovnou pod útesem. Zaparkovaly jsme naši bílou Dacii mezi dalších pět takových a šly jsme si vychutnat západ slunce. Na pláži se nachází čedičové sloupy Gardar a vysoká skaliska v oceánu Reynisdrangar, i když Vám nejspíš název nic nenapoví, určitě víte o čem mluvím.

My jsme byly z pláže nadšené, větší skupinka lidí se střídala na fotku právě na čedičových sloupech a jinak jsme měly pláž skoro pro sebe. Teď asi nepotěšíme ty cestovatele, které na Islandu potrápilo počasí, my jsme ho měly skvělé i tady a lepší zakončení dne jsme si nemohly přát. Na pláži pozor na plíživé vlny, které byly už několikrát důvodem tragédie nepozorných turistů. Kdyby jste chtěli prozkoumat okolí o něco více, na východ od pláže vede asi hodinu a půl dlouhá procházka k dalším skalním útesům. Tak další den byl za námi, už jsme si jen našly naše auto mezi ostatními Dustery a vyrazily jsme na ubytování, které jsme měly 2,5 hodiny cesty ve městě Gerdi.

Cesta byla o něco delší a padlo slovo o polární záři, na kterou jsme v záplavě zážitků trochu zapomněly. Nicméně jsme vlastně nevěděly, jak tomu jít naproti a mezitím co jsem na internetu hledala, jak se vlastně polární záře hledá, auto začalo brzdit se slovy ,,tamhle je zvláštní mrak". Trochu jsme se zadívaly, trochu o tom pochybovaly, ale zastavily jsme auto, zhasly světla a během okamžiku začal ten mrak tancovat po obloze v zelených barvách! Ten pocit je nezapomenutelný. Jen jsme koukaly na oblohu a sledovaly co se děje. Vzdaly jsme to, až když nám byla šílená zima a bolelo nás za krkem. A čtení o tom, jak chytit polární záři jsme nechaly na další den. Na to zastavení u cesty pozor. Spousty lidí v nadšení auto bez rozmyslu zastaví kdekoli a kdykoli. Právě nadšení turisté jsou často důvodem nehod na Islandu.

DEN TŘETÍ  - NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO ISLANDU

LAGUNA JOKULSARLÓN A DIAMOND BEACH

Byly jsme ubytované ve městě Gerdi, které leží jen pár minut od Laguny Jokulsalrón s přilehlou Diamond Beach, proto byla naše včerejší cesta do dalšího ubytování delší - abychom to měly ráno blíž. Ráno jsme vstaly, daly jsme si snídani a vyrazily jsme směr ledovcové jezero. Při příjezdu na parkoviště to bylo snad poprvé, co nás zarazil počet aut. Ale laguna je spojená procházkou i k zmíněné Diamond beach, tak se to množství lidí docela hezky rozptýlilo. Laguna je spojena průlivem s oceánem. Plovoucí kry odtržené od ledovce se tak snadno dostanou na přilehlou černou pláž. A právě i díky průlivu můžete v laguně pozorovat tuleně. My jsme je zahlédly, sice v dálce, ale zahlédly, to nám nikdo nevezme! 😀Kdyby jste chtěli spatřit tuleně i kry z blízka, pořádají tu plavby lodí nebo člunem. Agentury na tomto místě nabízí i výlet do ledovcových jeskyň v období zimy - to vypadalo moc hezky. My jsme nabídku nevyužily, pořád jsme si chtěly jít tak trochu po svém. K diamantové pláži je to kousek po proudu řeky. Výhled na kry všech možných velikostí na černé pláži byl ohromující. A ani netrvalo najít kru, která by byla větší než já, a to měřím 180 centimetrů. Na pláži jsme strávily nějakou chvíli, udělaly fotky, obdivovaly kusy ledu a vrátily jsme se k laguně, ochutnat nějakou specialitu zdejší restaurace a hlavně usušit trochu boty. Za těmi velkými krami ten příliv totiž není moc vidět, a to vám dojde až když máte mokro v botách. 

VESTURNHORN

Další zastávkou na seznamu byla Vikingská vesnice u Vesturnhorn, která byla hodinu cesty od laguny. Cestou jsme míjely spousty jezer, bažin a farem, začalo i vylézat slunko, opět, a tak se jelo zase o něco lépe. Původně jsme měly zamířeno jen do Hofnu, ale vikingská vesnice s informaci, že se zde natáčel slavný seriál nás zlákal více. A zlákal doslova, nenatáčel 😀, ale pobíhal tu s námi nějaký nadšenec, který byl jako Viking převlečený, tak jsme to alespoň měly autentické. Vstup do vesnice je zpoplatněný 900 ISK, jako jedno z mála míst na Islandu je tato turistická atrakce soukromá. Poplatek zaplatíte ve Viking Café na začátku, kde můžete nechat auto, nebo sjet autem níže. Co nás na tomhle místě hodně překvapilo, byl samotný Vesturnhorn a pláž Stokknes , o které jsme vlastně vůbec netušily. Což je trochu k zamyšlení, když pak zjistíte, že je to jedno z nejznámějších a nejfotogeničtějších míst Islandu.

Z vesnicky se můžete projít okruhem podél pláže, okolo nádherné hory, až k laguně s tuleny nebo lachtany, což jsme vyhodnotily jen jako další lákadlo tohoto místa 😀. Postrádaly jsme trochu orientaci v prostoru a ztratily jsme cestu, která nebyla podle mě úplně dobře značená a docela jsme se brodily pěknými bažinami, takže pořádnou obuv s sebou. Byla to první hodinka, dvě co jsem si řekla své. I přesto, že návštěva Vestrahorn byla náhodná, když se mě někdo zeptá co se mi líbilo na Islandu nejvíce, je to právě tohle místo. Má svou specifickou atmosféru, tak ho určitě nevynechejte.

Po 4 hodinách chození a brodění jsme si ještě uvařily večeři, zalezly ke stolu na přední sedačky auta, koukly na západ slunce, vzaly jsme si méně promáčené boty z rána a pokračovaly jsme. Ubytování jsme měly zase o něco dále, až ve městě Egilsstadir skoro 3 hodiny cesty. Ač jsme ubytování řešily s předstihem, blíže už nic rozumného nebylo, tak nám nic jiného nezbývalo. Vzaly jsme to o půl hodiny kratší cestou mimo Ring Road, a po pár kilometrech nám bylo jasné, že to nebyla úplně šťastná volba. Nic, co by se nedalo zvládnout, ale zrovna příjemná cesta to nebyla. Tímhle místem končí naše třídenní cesta po jižním Islandu. 

Island by měl navštívit podle mě snad každý. Je to země, která Vás nepřestane překvapovat. Přírodní kontrasty, které tam jsou, to je něco neuvěřitelného. A s klidným svědomím můžu říct, že je Island stále mojí srdcovkou. Určitě se na Island ještě vrátím. To o čem tu vyprávím je opravdu jen malá část toho co můžete vidět. Příště prozkoumáme vnitrozemí a snad se vydáme i na trek Laugavegur.

A jak jsme strávily zbytek dní?