DEN NA BRITSKÉM ÚZEMÍ NA ŠPANĚLSKÉ PŮDĚ - GIBRALTAR
Od zastávky autobusu v La Linea se rychle blížíme k hraničnímu přechodu a tak trochu s obavami koukáme na horu Rock of Gibraltar, která byla celá zahalená v mraku. Jaký přírodní jev to má za následek můžeme jen hádat, ale když pomineme horší viditelnost ze samotné hory, vypadá to úžasně. Prý je možnost dokouknot při dobré viditelnosti na Afriku, jedná se v celku o nějakých 320 dní v roce, my jsme tentokrát to štěstí neměli.
Na přiložené mapě se můžete podívat, co jsme stihli navštívit během jednoho dne.
GIBRALTARSKÉ LETIŠTĚ
Procházíme rychle hraniční kontrolou na španělské straně a poté na té britské. A po pár krocích se blížíme k jednomu z úkazů, který Gibraltar nabízí, k jeho letišti. Spravuje ho sice Gibraltarská vláda, ale patří jak jinak, než Spojenému království, které ho využívá pro své Královské vojenské letectvo. Každopádně plní roli i civilního letiště a jsou zde provozovány lety pouze z území Británie. Jedná se pouze o jednu dráhu, která je uměle protáhnutá směrem nad vodu. Ale pojďme k té vyjímečnosti letiště. To totiž protíná hlavní silnice ze Španělska Churchil Avenue a pokáždé, když má přistávat letadlo sklopí se závory. Jak automobily, tak chodci musí počkat. My jsme krásně stihli zavření závor a koukli jsme tak na přistání jednoho z letadel British Airways. Je trochu škoda, že uvidíte až dojezd, protože pravou stranu zakrývá budova, ale i tak je to hezký zážitek, protože jste letadlu relativně blízko. Jen co letadlo o pár metrů poodjede závory se otevřou a přistávací plocha je Vaše. Letadel tu denně moc nepřistává, tuším, že je letový provoz omezen na 5 letadel denně. Na letový řád daného dne se můžete podívat na stránkách letiště zde a počkat si tak na to svoje letadlo. Při naší návštěvě přistávaly jen 2 letadla za celý den, takže jsme to lépe načasovat nemohli.
Pokračujeme dál do centra, respektive na hlavní turistickou třídu Gibraltaru. Tady na Vás opravdu trochu dýchne duch Velké Británie. Klasické červené budky, poštovní schránky i styl některých domů a projíždějící double decker. Bylo zase hezké přesunout se po několikadenním snažení se mluvit se španěli španělsky do angličtiny. 😀 Plánem bylo dojít k lanovce, která Vás sveze, kam jinam, než na horu Rock of Gibraltar, kde můžete začít objevovat krásy přírodní rezervace. Každopádně pro nás to byl začátek trasy, po které jsme si celý kopec k lanovce vyšli po svých, prorože proč jet lanovkou, když nám nohy slouží. 😀 Jako už tradičně jsme koupili na hlavní třídě pohled a i z tohoto nejhustěji osídleného území Evropy jsme poslali pohled domů.
PŘÍRODNÍ REZERVACE
Pokud budete chtít vidět jakýkoliv cíl v přírodní rezervaci Gibraltaru, nemine Vás zaplacení vstupu a je jedno jestli jdete pěšky nebo nahoru využijete lanovku. My jsme lanovkou nejeli a platili jsme tak před vstupem do rezervace 19 euro. Asi se Vám to nemusí zdát jako malá částka, ale ona toho ta rezervace nabízí relativně dost a to i vzhledem ke své velikosti. Pokud byste jeli nahoru lanovkou zaplatíte 38 euro. Veškeré informace najdete na jejich oficiálních stránkách. Pokud si zaplatíte jen výlet lanovkou nebudete se moci podívat do rezervace, v podstatě budete mít k dispozici výhled z oblasti lanovky, ale i u lanovky narazíte třeba na opičky, kterých je tam relativně hodně.
Startů pešky nahoru na Rock of Gribraltar je více a pomůžou Vám s tím zajisté Googlemaps nebo cedule umístěné napříč městem. My jsme si vybrali trasu nahoru u lanovky směrem k vyhlídce s opičkami Apes Den. Trasa až nahoru je relativně náročná, respektive spotíte se opravdu pěkně, kor když půjdete s batůžkem. 😀 Ale na druhou stranu nahoře budete čistou chůzí bez zastávek asi za hodinku. Další výhodu má chůze pěšky i v tom, že nebudete muset stát dlouhou frontu u lanovky, hlavně v sezóně se to může vyšplhat i ke dvěma hodinám a to už můžete být v podstatě nahoře, navíc s hezkými zastávkami a výhledy po cestě. Lanovka sice jezdí kyvadlově, ale přiliš pasažérů tedy nepobere. Můžete si trochu pomoci, když si koupíte lístek na lanovku online, dělí se to dole na dvě řady a ušetříte tím trochu času.
OPIČKY, JESKYNĚ, VÝHLEDY A VOJENSKÉ TUNELY
Pokud nahoru půjdete stejnou trasou jako první z turistických bodů narazíte na vyhlídku s opičkami Apes Den, každopádně dříve, než opičky, uvidíte kolonu aut s turisty (organizovaný výlet), kteří vyskakují z auta jen na daných bodech a opičky si samozřejmě fotí. Ano i my jsme si je vyfotili, respektive se s nimi vyfotili, ale počkali jsme trochu na klid. Vlastně opičky byly nepřekvapivě i jeden z důvodů, proč na Gibraltar jet, jedná se totiž o jedinou evropskou kolonii volně žijících opic - makaků bezocasích. No a to už jsme u dalšího ojedinělého úkazu Gibraltaru. Po poznání totoho poloostrova a vlastně i výšlapu na samotnou horu musím říct, že opičky, a to i přesto, že krásně dotváří atmosféru a jedinečnost ostrova, nebyly vlastně tím podstatným a největším zážitkem. Na samotné vyhlídce Apes Den, která je označována jako vyhlídka s opicemi jich bylo paradoxně nejméně.
A pokračujeme dále, rozhodli jsme se jít nejdříve do pravé strany nikoliv hned na vrchol hory a prošli jsme se tak po visutém Windsor Suspension Bridge, který se rozpíná nad roklí. Relativně dost nám ten den foukalo a tak spolu s rozkýváním od ostatních turistů to byl docela zvláštní pocit. 😀 Most můžete s klidem obejít po cestě.
Znovu se vydáváme po asfaltové cestě do kopce a jak jinak poznat, že jsme se přiblížili k dalšímu bodu, než další kolonou aut. Dostáváme se k St. Michael Cave. Jedná se o jeskyni s vápencovými útvary, zvláštností je její světelné nasvícení. Jeskyně je vlastně relativně malá, ale celé nasvícení mají i s hudebním doprovodem moc hezky udělané. A co teda potěsilo mě, že na chvíli byly světelné efekty vypnuté a člověk viděl co je pod těmi barvami.
My jsme si pak na vyhlídce sedli na svačinu a jen co jsme ji dojedli, tak se přiřítila jedla vlezlá opička, která vyhnala zbytek svačinářů. Opičky jsou zvyklé dostávat jídlo od místních z restaurací a bohužel je i přes zákazy krmí turisté. A tak se pak člověk nemůže divit, že opičky očekávají Vaši svačinu. 😀
Vyhlídka Skywalk byla dalším zastavením a jedním z nejvýšše přístupných bodů na The Rock. My jsme měli ten den pod mrakem a tak bylo zapotřebí si chvíli počkat, než nám vítr mrak trochu rozežene a uvidíme něco více. Naštěstí se povedlo a měli jsme krásné výhledy i na druhou stranu, na samotnou pláž Gibraltaru. Tady u vyhlídky se opět tvořila kolona aut s turisty a byla tu asi jejich největší koncentrace. Byla tu také největší koncentrace opiček, které skákaly po autech v koloně a nebály se uhodit jednu paní do obličeje. 😀 Ty cedule s doporučením distancu od opic tam nejsou jen tak. Pořád jsou to divoká zvířata a je potřeba k nic přistupovat s respektem.
Cestou zpět dolů směrem k Morish Castle jsme se ještě podívali z vyhlídky u lanovky a vydali se na cestu zpět. Po cestě jsme ještě navštívili dva vojenské tunely. Celá gibraltarská hora je totiž doslova prošpikovaná vojenskými tunely, které Vás vezmou trochu zpět do historie, kdy španělé obléhali toto anglické území celé 4 roky. Nám se moc líbilo v tunelech Great Siege Tunnels, je to relativně dlouhé s rekvizitami a překvapí Vás tam i voják v jedné cele - no nechte se překvapit. 😀 Po cestě zpět do centra jsme se ještě zastavili ve World War II Tunnels, které byly o něco menší.
Těch zastávek, které celá hora The Rock nabízí je nespočet, myslím, že kdybysme přišli o něco dříve, než v 11:00 a byli až do konce, co zavírá přírodní rezervace, dalo by se stihnout vše obejít, a to i bez toho, že byste použili lanovku. Ale v nohách už máme nějakých 36 000 kroků a jsme natolik spokojeni s tím, co jsme viděli, že opouštíme horu a vracíme se zpět do centra města na zaslouženou kávu. Rádi bychom se totiž podívali i na nejjižnější cíp Gibraltaru - Europa Point Lighthouse. Bereme za vděk místním autobusem, ve kterém jsme zaplatili eury (nejsou povinné jen libry) a zpáteční jízdenkou jsme se nechali odvézt k majáku.
No a procházíme se zpět po letištní přistávací dráze a pomalu ale jistě opouštíme Gibraltar. Z La Linei nám jede autobus do Algeciras, kde máme tuto noc ubytování, ve 20:45 a když se dostáváme na ubytování v nohách máme skoro 40 000 kroků.
A co ke Gibraltaru říci závěrem? Pro nás to byl asi nejlepší zážitek z celé Andalusie. Možná to bylo i tím načasováním, kdy byl výlet do přírody načasován doprostřed celého, který tvořil převážně objíždění měst a vesniček. Nebo to bylo proto, že jsme si horu vyšli po svých a výhledy a zastávky na samotné hoře jsme si opravdu zasloužili. Ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, určitě výlet na Gibraltar nevynechejte, pokud budete mít tu možnost.